FIM Speedway Grand Prix Landshut (18.05. 2024)

Německá Grand Prix byla třetím závodem vrcholné světové série. Byla spojena s velkým očekáváním, protože došlo k významné změně v roli pořadatele. V posledních létech mnohými kritizovaný podnik v Teterowě nahradil Landshut. Grand Prix se tak na dráhu vedle bavorského města vrátila po dlouhých sedmadvaceti létech. Landshut je tradičním a historicky nejúspěšnějším německým klubem, který se navíc před pár roky rozhodl vstoupit do polských ligových soutěží. Byť tento krok nepřijali v Německu všichni s velkým nadšením a pochopením, dnes se mohou pochlubit jak zkušeným pořadatelským sborem, tak velmi dobrou diváckou kulisou s trvalým zájmem o plochodrážní sport. Třeba vstupenky na tribunu byly vyprodány jen pár hodin poté, co se otevřel on-line prodej a i zbytek hlediště se rychle plnil. Výsledkem tak byla zcela vyprodaná One Solar Arena, jak se stadion postavený v 70. létech minulého století vedle letiště u vesničky Ellermühle oficiálně jmenuje. Vzhledem ke vzdálenosti od české hranice, bylo v Landshutu vidět i slyšet poměrně dost českých fanoušků, Ti se pochopitelně nejvíc těšili na Jana Kvěcha, který v prvních dvou závodech seriálu ukázal na nováčka velmi nadějné výsledky. V Bavorsku ale přišlo velké zklamání. Náš reprezentant nepřijel po těžkém pádu v páteční extralize v Lublinu v ideálním zdravotním rozpoložení, a aby toho nebylo málo, hned v první své jízdě odnesl účast ve skrumáži po startu dalším nepříjemným pádem. Nastoupil sice do opakované jízdy, ale více než se soupeři bojoval s bolestí, takže po třetí sérii a nule na kontě dal příležitost domácím náhradníkům. V první části závodu působil nejlepším dojmem čerstvý vítěz varšavského klání Jason Doyle. Velmi dobře se prezentovali také Bewley, Madsen, Michelsen a tradičně obhájce titulu Zmarzlik. Posledně jmenovaný ale asi musel dlouho vzpomínat na to, kdy naposledy se kolem něho dvakrát po sobě přehnal nejprve kolem mantinelu a v dalším kole u lajny některý ze soupeřů, tak, jak to předvedl Szymon Woźniak. Ani to, ale nakonec nestačilo mladému Polákovi k postupu do semifinále. To mu s osmi body zůstalo těsně zavřené, stejně jako třeba Martinu Vaculíkovi, nebo exmistru světa Woffindenovi, Tomu chyběl jediný bod, ke kterému měl blízko v desáté jízdě, kdy až cílová kamera rozhodla o tom, že třetí je Madsen, který celou rozjížďku suverénně vedl, ale po defektu v posledním výjezdu setrvačností dojel alespoň pro důležitý bod k postupu do semifinále. Právě souboj Madsena s nakonec úspěšnějším krajanem Michelsenem o druhé postupové místo za zády Bartosze Zmarzlika a daleko před frustrovaným Doylem, přinesl největší emoce semifinálových bojů. Z druhého semifinále si hladký postup zajistil Jack Holder a s ním prvně v životě i Dominik Kubera, který se celou jízdu bránil nájezdům Angličana Lamberta. Nečekaně poslední zůstal Dan Bewley. Ve finále nejlépe odstartoval Mikkel Michelsen a s úspěchem odolal dotírajícímu Holderovi. Australana nakonec v posledním kole odsunul Zmarzlik na nejnižší stupínek vítězů. Vytáhlý Dán se tak dočkal svého prvního vítězství v seriálu Grand Prix. a stejně jako v roce 1997, kdy vyhrál legendární Hans Nielsen, slyšeli diváci na cestu domů dánskou hymnu na počest vítězného jezdce.

1. M. Michelsen (1,3,3,2,2,2,3) 16
2. B. Zmarzlik (3,2,3,1,3,3,2) 17
3. J. Holder (2,1,1,2,3,3,1) 13+3+1
4. D. Kubera (2,0,3,3,3,2,0) 13 +2+0
5. R. Lambert (2,1,2,3,2,1) 10 +1
6. L. Madsen (3,1,1,3,1,1) 9+1
7. D. Bewley (3,2,3,0,3,0) 11 +0
8. J. Doyle (3,3,2,1,0,D) 9 +d
9. T. Woffinden (2,2,0,3,1) 8
10. S. Woźniak (1,3,0,2,2) 8
11. M. Vaculik (1,3,2,1,1) 8
12. K. Huckenebck (0,0,2,2,1) 5
13. A. Lebiediew (0,2,1,1,0) 4
14. F. Lindgren (1,0,1,0,2) 4
15. N. Bloedorn (0,1,0,0,0) 1
16. J. Kvech (0,0,0,-,-) 0
17. M. Smolinski (0) 0
18. E. Riss (0) 0