FIM Speedway GP of Germany (Landshut 02.05. 2026)

Nečekaného vítěze mě úvodní závod seriálu Grand Prix na ploché dráze, který na svém konci určí nového mistra světa. Stejně lako vloni se po závodech hrála polská hymna. Na nejvyšším stupínku však tentokrát nestál obhájce titulu a největší favorit Bartosz Zmarzlik, ale jeho krajan Kacper Woryna, pro kterého byl závod v Landshutu životní premiérou v prestižním seriálu.

Dávno před zahájením nového ročníku panovalo kolem cyklu GP množství vzrušených debat. Od změny promotéra, přes snížení odměn jezdcům, až po tradiční více, či méně bouřlivé reakce na udělení divokých karet. Těch se letos nikterak aktivně neúčastnili Poláci, protože bylo každému jasné, že při dvou, kteří mezi elitou zůstali (Zmarzlik, Kubera) a dvou postupujících (Dudek, Woryna), nemohou dárek v podobě divoké karty pro některého ze svých závodníků očekávat. Nový vlastník práv, britská skupina Mayfield Sports Event se moc daleko nedívala, všechny tři dala jezdcům z ostrovů, respektive na ostrovech žijícím. Proti Australanům Doylemu a Frickemu nemohlo být nejmenších námitek, zato situace okolo Tai Woffindena byla diametrálně odlišná. Trojnásobný mistr světa léčil celý loňský rok zranění z předsezónního testmatche, neabsolvoval jediný ostrý závod a i v předchozím roce jeho kariéra mírně řečeno pohasínala. Otázkou zůstával i jeho zdravotní stav. Všem debatám nakonec udělal přítrž sám jezdec, když se divoké karty vzdal. Jeho místo zaujal z pozice náhradníka první Ukrajinec v historii seriálu, juniorský mistr světa Nazar Parnickij. Pro nás byl v tomto případě zajímavý posun Jan Kvěcha z pozice třetího náhradníka na dvojku, navíc při dlouhodobém zranění Anderse Thomsena z Pardubic je náš závodník prvním, po kom pořadatelé sáhnou v případě jakéhokoliv výpadků některého ze soupeřů.

Landshut hostil největší elitu světové ploché dráhy potřetí za sebou. Vyprodané hlediště i krásné teplé počasí byly příjemnou kulisou první dějství světového šampionátu. Stav dráhy ale nebyl po včerejším semifinále MS družstev ideální. Možností k předjetí bylo především na začátku závodu minimum, výhodou byl dobrý start z prvního pole. V prvních dvou sériích vyhráli jezdci s červeným povlakem šest z osmi rozjížděk. Závod byl jinak velmi vyrovnaný, většina jezdců připisovala body velmi nestejnoměrně. Ještě v po třech sériích mohli o postupu do semifinále zcela reálně uvažovat všichni aktéři. Tedy s jednou výjimkou, kterou byl Daniel Bewley. Drobný Angličan dokázal vyhrát všechny své jízdy a s velkým náskokem si zajistit přímou účast ve finále už po čtvrté sérii. Paradoxně pak výhrou v té závěrečné, kdy v posledním kole předjel Brady Kurtze, pomohl do finále asi největšímu rivalovi Bartoszi Zmarzlikovi.

Kurtzovi pak naprosto nevyšlo semifinále. Po špatném startu skončil poslední za krajany Jackem Holderem a Jasonem Doylem. Všichni se ale museli sklonit před velmi rychlým Kacperem Worynou. Polský debutant se nenechal rozhodit ani vyloučením za najetí do pásky ve čtvrté sérii a bezchybným výkonem si otevřel cestu do finále. V druhém semifinále se odvážným manévrem po výjezdu z první zatáčky usadil na čele Fredrik Lindgren, ale v posledním kole neodolal atakům Roberta Lamberta, který ho po venku předjel.

Start ve finálové jízdě vyšel nejlépe oběma Britům, jenže z jejich souboje vytěžil na výjezdu z první zatáčky Woryna. Dostal se pod oba rivaly, v následující zatáčce nepustil Bewleye do ideální stopy a bezchybnou jízdou nepustil nikoho ze soupeřů na vzdálenost, odkud by jeho vítězství mohl ohrozit. Bojovalo se ale za jeho zády, hlavně o třetí příčku, kterou si nakonec zabezpečil obhájce titulu Zmarzlik. Mnohými podceňovaný Kacper Woryna dosáhl triumfem v Landshutu největšího úspěchu dosavadní kariéry a zároveň navázal na rodinnou tradici svého dědečka. Antoni Woryna byl v roce 1966 historicky prvním polským medailistou v mistrovství světa jednotlivců (stejný úspěch zopakoval i o čtyři roky později) a také dvojnásobným mistrem světa družstev z let 1965 a 1966.

( Text: Zdeněk Flajšhanz )