FIM Ice Speedway of Nations 2026 (Heerenveen 12.04. 2026)

Po dlouhé sedmileté přestávce se opět bojovalo o titul a medaile v mistrovství světa družstev na ledové ploché dráze. Disciplína, které nejsou okolnosti právě příznivě nakloněny ať už z důvodu neovlivnitelných (počasí), či naopak ovlivnitelných (válka na Ukrajině) dlouho nedokázala navázat niť tam, kde ji na začátku druhé dekády přetrhla pandemie kovidu. Až letos našly zástupci jednotlivých federací spolu s FIM společnou řeč na zmíněné téma a zkrácením série individuálního šampionátu také termín po posledním závodě Grand Prix v holandském Heerenveenu.

Družstva bývala v minulosti jasnou doménou Rusů. Narušit ji dokázali výjimečně ještě v minulém tisíciletí Švédové dík legendární dvojici Stenlund – Serenius, či v roce 1983 naprosto senzačně v Berlíně domácí pár Niedermaier – Weber. Jinak byl nejvyšší stupínek vítězů vždy vyhrazen borcům píšícím azbukou, kteří občas dokázali vyhrát i s kompletním bodovým přídělem a ostatním nechávali boj o zbylá místa. Ruská sborná získala i poslední titul v roce 2019, ten na ale ze známých důvodů letos ve Frísku navázat nemohla. Souboj o nejvyšší příčky tak byl zcela otevřený. Největší ambice měli jednoznačně severské družiny Švédska a Finska, mezi nimiž se očekával tuhý boj o titul. O bronz se pak mohla reálně ucházet všechna čtyři zbylá družstva včetně našeho v sestavě Lukáš Hutla, Andrej Diviš a náhradník David Lizák.

Závod se jel systémem dvojic s jedním náhradníkem, kde se v základní fázi utkal každý s každým. Poté čekal družstva na třetí a čtvrté pozici rozhodující boj o bronz a zcela na závěr velké finále dvou nejlepších o titul mistrů světa. Pro dvojice je optimální rozpis se sedmi týmy, v Heerenveenu jich ale závodilo jen šest. Snahy z individuálního šampionátu čerstvě bronzového Bauera, jezdícího s italskou licencí, postavit se na start se svým otcem jednoznačně zastavil požadavek na občanství reprezentované země. Italské oběma Bavorákům pochopitelně chybělo. Nevyšel ani jakýsi Euro tým, kde mohli startovat Nor Saetre s anglickým „obojživelníkem“ Cooperem, kteří ve své domovině nemohli nalézt parťáka.

Českého fanouška pochopitelně nejvíce zajímaly výsledky našeho týmu. Pozitivem bylo, že se oba naši jezdci prezentovali viditelně lépe, než v sobotním klání jednotlivců. Začali, jak se při součtu bodů ukázalo, velmi důležitým vítězstvím nad domácími Holanďany, když Lukáš Hutla porazil diváky mocně podporovaného Jaspera Iwemu a Andrej Diviš za sebou nechal po velice dobrém startu Sebastiana Reitsmu. V dalších dvou jízdách se Hutla dokázal vklínit mezi švédské duo Svensson – Ledström a následné vítězství nad Rakušany nás už výrazně přiblížilo na dohled závěrečné jízdě o bronz. Přitom právě třetí série vypadala původně hodně zle. Andrej Diviš odtlačil svůj stroj do oválu ještě před vylétnutím startovací pásky. O rozjížďku později předvedl ten samý „manévr“ Švéd Ove Ledström, který stejně jako náš jezdec rozčileně gestikuloval směrem k řediteli závodu Morrisovi. Velmi rychle se ukázala příčina jejich problémů. Kdosi nalil do metylu v depu olej. Výsledkem byla dlouhá pauza plná vzrušených diskuzí, po níž se nakonec opakovaly inkriminované jízdy. Hororový scénář o zničených motorech naštěstí nedošel do skutku, takže vše skončilo jen přiděláním práce mechaniků při důkladném čištění především palivového systému. Ve čtvrté sérii naši podlehli Finům, ale důležitější bylo následné měření sil s Němci. Naší dvojici příliš nevyšel start, ale Lukáš Hutla si dokázal poradit s Christophem Kirchnerem a i porážka 6:3 stačila v celkovém součtu čtvrté místo a postup do rozhodující jízdy o bronz. V té rychle odletěl zbytku pole Niedermaier, ale protože se boduje systémem 4-3-2-0, o medaili se rozhodovalo za jeho zády. Andrej Diviš jezdil dlouho druhý, zatímco Lukáš Hutla se snažil ze všech sil brzdit posledního Kirchnera. V posledním kole se ale Němec dostal před oba naše jezdce, Hutla vzápětí rychle před něho, ale útoku Andreje Diviše v poslední zatáčce chybělo pár centimetrů. Škoda, tady byla medaile hodně blízko.

Ve finále se jasně ukázala výhoda už zmíněného systému bodování dvojic. Novopečený individuální šampion Niclas Svensson dokončil svoje famózní holandské vystoupení, když během celého víkendu neztratil ani bod. Finům ale stačilo udržet za sebou jeho kolegu Ledströma a mohli spolu s početným táborem fanoušků odbouchnout šampaňské na oslavu historicky prvního týmového titulu pro svoji zemi.

Stínem bylo zranění Martina Posche. Rakušan spadl přímo pod kola domácího Reitsmy, který se mu už nemohl vyhnout. Výsledkem byla mimo jiné zranění velká tržná rána a odjezd sanitkou do nemocnice. Ke vší smůle zapomněli naši jižní sousedé přihlásit do soutěže náhradníka Kreuzbergera. Závody tak musel dojezdit osamocený Harlad Simon, protože legendární Franz Zorn je momentálně ve sporech s domácí federací a na místo v sestavě rezignoval.

( Text: Zdeněk Flajšhanz )