FIM European Team Speedway Championship / Challenge (Parduubice 18.04. 2026)

Velmi zajímavou podívanou nachystali fanouškům pardubičtí pořadatelé semifinálovým dvojzávodem mistrovství Evropy družstev. Jeden z nejmladších plochodrážních šampionátů se jezdí od roku 2022 a finálovému vyvrcholení předchází dvojice semifinálových závodů, ze kterých postupuje vítěz a doplní ho pak tým ze druhého místa s lepším bodovým ziskem. Z tohoto pohledu se společný dvojzávod s prolínáním jednotlivých jízd, kde téměř odpadá výhoda znalosti výsledků pro později startující družstvo, jeví jako optimální. Pravdou je, že k neobvyklému počinu přispěla i neúspěšná snaha najít pořadatele druhého semifinále. Pardubičtí tak evropskému FIM nabídli pomocnou ruku a složitý úkol zvládli velmi dobře. Panovaly sice obavy, jak se do depa vtěsná čtyřicítka závodníka i se svými mechaniky a zda dráha snese takovou porci jízd. Ukázalo se ale, že pardubičtí pořadatelé ostřílení zkušenostmi ze Zlaté přilby nemluvili do větru, když uklidňovali pochybovače odkazem na nejslavnější plochodrážní závod, během něhož jsou počty jízd i účastníků jen o málo menší.

Ve skupině A byli jasnými favority Dánové, kteří také svoji roli beze zbytku splnili a boj o poslední možné postupové místo nechali Ukrajincům, Slovinců a Norům. Ve druhé skupině, kde bojovali naši, byl favoritem švédský výběr s trojnásobným medailistou Grand Prix Fredrikem Lindgrenem v čele, ale jejich převaha nemusela být tak velká, aby je Češi, nebo Lotyši nemohli minimálně potrápit.

Dánové splnili roli favoritů do puntíku a jeli v podstatě vlastní závod. Od počátku dokazovali svoji třídu a o jejich suverenitě nejlépe svědčí, že v celém závodě ztratili pouhé tři body. Přesto asi nebudou na pardubický závod vzpomínat v nejlepším, protože přišli o svého lídra Andrease Thomsena. Ten se hned v první zatáčce za startem druhé rozjížďky po kolizi s Marko Levišinem a Mathiasem Pollestadem zahákl s druhým z nich a výsledkem byl těžký pád, po kterém se už ani jeden na dráze neobjevil. Zatímco potlučený Nor zůstal v depu, Thomsen s několika zlomenými žebry a obratlem v nemocnici a sezóna pro něho nejspíše skončila dřív, než pořádně začala.

Druhá skupina, ve které bojovali o postup naši, byla mnohem vyrovnanější. Bohužel výborný výkon Adama Bednáře, který zazářil šestnáctibodovým ziskem, nedokázali dostatečně podpořit dalšími jezdci. Chyběly body Jana Kvěcha, Václava Milíka i Dana Klímy. Od všech třech se určitě čekalo trochu více. Výsledkem bylo až třetí místo a ztracené postupové šance. Vítězství si vybojovali Švédové, kteří po rozpačitém začátku, když Lindgren překvapivě nebodoval, v průběhu dalších bojů postupně propracovali na první příčku. Jejich náskok ale nikdy nebyl tak suverénní, aby nemuseli být ve stálém střehu před svými pronásledovateli. Velkou devizou Skandinávců byla vyrovnanost. Oliver Berntzon, Kim Nilsson i Jacob Thorssell pravidelně bodovali, takže už před závěrečnou jízdou mohli v klidu sledovat, jak se vyvine situace za nimi. Tam probíhal až do konce na dálku boj mezi Ukrajinou, která byla v trochu lepší situaci oproti Lotyšsku a našim. Ukrajinci se ale přesvědčili o tom, jak může být štěstěna vrtkavá. V jejich závěrečné jízdě jim dva body zaručovaly propustku do finále v Rzeszówě. Marko Levišin také druhou příčkou k postupu směřoval, ale pád v poslední zatáčce před cílem znamenal nulu plus nabídnutou šanci Lotyšům. A Andrzej Lebeděv, který coby letitá opora místního extraligového družstva zná svítkovský ovál asi jako žádný jiný cizinec, nečekanou nabídkou nepohrdl. Další trojkou zkompletoval svůj bodový příděl, a jako správný kapitán dovedl pobaltské družstvo k finálovému postupu.

( Text: Zdeněk Flajšhanz )